Letos v květnu jsem již potřetí za sebou doběhl do cíle pražského maratonu. Pokaždé běhám celou zimu i jaro s představou skvělého času, za který to zvládnu. Pomalu ale jistě navyšuji kilometry i čas strávený běháním. Díky různým nepředvídatelným překážkám (týdenní pobyt v nemocnici, nemoc dětí, atd.) však trénink zřídkakdy probíhá tak intenzivně, jak bych si přál. Nakonec těch 42, 195 km uběhnu, i když zatím nikdy podle svých představ.
To by nebylo nic zdrcujícího. Horší je, že po návratu domů jako když utne – trénink nemá pokračování. Přestože se najde sem tam čas na menší proběhnutí a protažení, těžko získaná kondička mizí. Místo poznávání nových stezek v okolí jsem totiž nucen věnovat se jiným povinnostem, které se v letním období objevují, například mnohaleté nekončící rekonstrukci domu. A také je samozřejmě potřeba dohnat vše, na co mi kvůli běhání nezbýval čas (manželka mi totiž jasně vysvětlila, co je pro mě důležité).
A najednou je tu podzim. A já zjišťuji, že jsou přede mnou další dva běhy, na které jsem se na jaře plný energie a nadšení zaregistroval a pak je pustil z hlavy. Opět se tedy opakuje stejný scénář jako předchozí roky – zatímco na jaře jsem věřil, že tentokrát trénink po doběhnutí maratonu nepřeruším, nyní už je jasné, že mi nezbývá nic jiného, než se alespoň párkrát proběhnout a nečekat velké výkony. Z toho plyne jediné – výsledky jsou vidět tam, kde je jasný cíl a plán.
Když jsem trénoval na maraton, měl jsem vypracovaný rozvrh běhů. Pomalu jsem směřoval k svému cíli a závod jsem bez potíží dokončil. Proto je důležité se vždy nejdříve rozhodnout, čeho chci dosáhnout, a vše si podrobně rozepsat na papír. Z hlavy se ledacos vytratí a svůj cíl je potřeba si připomínat. Stále platí „sejde z očí, sejde z mysli“.
Před lety jsem četl v časopise rozhovor s jedním italským operním pěvcem, který na otázku, co by poradil mladým pěvcům, jak dosáhnout cíle, po kterém touží, odpověděl, aby kromě touhy byli trpěliví, hodně trpěliví. „Touha může být hnací silou, ale trpělivost je nezbytnou vlastností, jak k úspěchu dojít, jinak by svůj talent ohrozili a skončili dřív, než by cíle dosáhli.
Proto neohrožujte svůj talent a kromě tolik omývané anglické zkratky, že cíl by měl být S.M.A.R.T.,
S – Specific (konkrétní)………budu trénovat, abych uběhl maraton
M – Measurable (měřitelný)…chci ho uběhnout za čtyři (tři, dvě..) hodiny
A – Achievable (dosažitelný)..vydržím to, když mě děti nenechají vyspat?
R – Relevant (relevantní, smysluplný)…má smyl běžet s dalšími 10 000 lidmi?
T – Time-bound (termínovaný)…květen 2016,
následujte těchto pár bodů, které vám budou průvodcem, jak dosáhnout vašeho cíle:
Existuje mužský a ženský přístup k dosahování cílů, který bych stručně popsal následovně. Žena si užívá toho, co jí cestou potká. Občas možná odbočí někam na vyhlídku, pokochá se a pak zase pokračuje. Muži prý vidí jen ten cíl. Nezajímá je, co je cestou, soustředí se jen na to, aby došli do cíle, do té doby nic jiného neexistuje. V tomto jsem bohužel úplný muž. Máte-li však cíl vzdálený několik let, je to pak škoda času, když se ohlédnete a zjistíte, že jste si za ty roky vůbec nic neužili. Užívejte si života, dokud to jde!